Město Brtnice (543 m.n.m.) leží v údolí říčky Brtnice, na komunikaci Jihlava – Třebíč asi 12 km jihovýchodně od krajského města Jihlavy. Název města je odvozen od míst, kde stávaly včelíny = brtě. Až do třicetileté války byla Brtnice jedním z nejbohatších městeček na Jihlavsku, kvetoucím obchodem a řemesly. První písemné zprávy o osídlení Brtnicka jsou až z 13. století. Poprvé se připomíná v listině z r. 1224, v níž se přibyslavickému faráři dostává výnosu krčmy s pozemky. V písemných pramenech je Brtnice poprvé autenticky zmiňována 31. 10. 1234, kdy král Václav I. daroval trhovou obec Brtnici cisterciáckému klášteru v Předklášteří u Tišnova. O šest let později ji však výměnou získal zpět. Od roku 1410 se Brtnice stává majetkem významného rodu pánů Brtnických z Valdštejna. Pod jejich zlatomodrým znakem se lvy městečko vzkvétalo plná dvě století. Nad městečkem byl vybudován mohutný opevněný hrad, který při pozdějších přestavbách zcela zanikl. Poprvé byl hrad přestavěn ve druhé polovině 16. století zásluhou Hynka Brtnického z Valdštejna, který byl hejtmanem moravského markrabství. Autorem přestavby byl italský architekt Baltazar Maggi de Ronio. Tehdy byly zámku vtisknuty přibližně dnešní rysy. Kolem roku 1588 vyrostl v sousedství zámeckého areálu kostel sv. Matouše.Po roce 1623 byla česká šlechta vystřídána italským rodem z Collalto et San Salvatore, který držel brtnické panství až do roku 1945. Také noví majitelé se starali o architektonické povznesení svého sídla. Přestavbou byl pověřen významný architekt Giovanni Batista Pieroni, který mj. jako poradce Albrechta z Valdštejna vedl stavbu jeho paláce v Praze. Pieroni přetvořil interiér kostela a vybudoval přilehlý klášter. Ve čtyřicátých letech, za hraběte Claudia probíhají stavební úpravy i na zámku. Z collaltovského období pochází atmosféra městečka, které si dodnes zachovalo původní rozložení. Kolem náměstí se dochovala řada renesančních a barokních domů, na nichž lze vysledovat vývoj stavitelství a jeho zdobných prvků o počátku 17. století až do nástupu empíru. Nejvýraznější průčelí má radnice, postavená koncem 16. století. Stále známější je jako místo, kde stojí rodný dům světově proslulého architekta Josefa Hoffmanna (1870 – 1956). 1. 4. 1980 se Brtnice stala střediskovou obcí, roku 1990 bylo historické jádro vyhlášeno  památkovou zónou a 27. 10. 2000 se městečko Brtnice stalo městem. Brtnice s místními částmi má 3722 obyvatel.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ HISTORICKÉ PAMÁTKY

Brtnický zámek

Původně gotický hrad vznikl v 30. letech 15. století. Koncem 16. století za Hynka Brtnického z Valdštejna přestavěl italský architekt Baltazar Maggi de Ronio hrad na prostorné renesanční sídlo. Východní palácové křídlo bylo přistavěno do výšky gotického paláce a k němu na západní straně připojeno severní křídlo s patrovou lodžií, fasády pokryla sgrafitová rustika. Po r. 1620 byl zámek Valdštejnům zkonfiskován a získal jej Rombaldo hrabě de Collalto. Z barokní etapy zámku pochází kašna z roku 1670, která byla přenesena z aleje na třetí nádvoří roku 1935. Poslední stavební úpravy daly zámku dnešní podobu na konci 18. stol. V l. patře paláce se nachází sál s bohatou štukovou výzdobou. Jeho stěny pokryl v letech 1723 až 1724 malíř K. F. Tepper rozměrnými plátny, která zachycují návštěvy habsburských císařů v Brtnici. V držení rodu byl do r. 1945, kdy byl zestátněn a jeho vybavení rozkradeno. Určitou dobu zde za komunismu byly sklady a v zadním traktu byl dokonce nešetrným způsobem vybudovám venkovní výtah. Bohužel zámek získal soukromý subjekt, takže je pro veřejnost většinou uzavřen.

Renesanční radnice

Stavba má středověký původ. Její dnešní podoba vznikla rozsáhlou a důkladnou přestavbou v renesanci v 2. pol. 16. století. Z té doby se zachovalo průčelí s atikovým štítem a cimbuřím, okna s renesančním ostěním, portálky v průjezdu, několik prostorů s hřebínkovými klenbami. Zvonek ve vížce radnice dostal jméno „Robotníček“. V součastné době je zde umístněno sídlo Městského úřadu a v přízení Radniční restaurace s výbornou kuchyní.

Pavlánský klášter

Aby své protestantské poddané obrátil ke katolické víře, povolal hrabě Collalto do Brtnice r. 1624 mnichy řádu sv. Františka z Pauly. Klášter byl postaven v letech 1636 – 1644. Je to jednoduchá barokní budova postavená kolem čtvercového nádvoří s arkádami. Pavlánský klášter byl zrušen roku 1784. V roce 1861 v něm byla zřízena textilní manufaktura. Pro tento účel byl stavebně upraven, arkády byly zazděny. Dnes slouží jako obytný dům.

Zámecký kostel

Stavebníkem původní evangelické modlitebny zasvěcené sv. Matoušovi byl v roce 1588 Hynek Brtnický z Valdštejna. Byla stavěna v renesančních formách, ve kterých se ještě uplatňovaly gotické prvky (systém opěráků, kružby oken). Roku 1629 započali Collaltové s přestavbou podle plánů tehdy významného vídeňského architekta G. B. Pieroniho. Ten připojil boční kaple a věž. Rekatolizační akt byl zdůrazněn novým zasvěcením kostela Nanebevzetí Panny Marie r. 1641. Současně se zrušením kláštera byl zrušen i kostel. Byl však opět obnoven r. 1831 a zasvěcen blahoslavené Juliáně z rodu Collalto. V době před první světovou válkou byl odstraněn barokní hlavní oltář a nahrazen secesním.

Farní kostel sv. Jakuba Většího

Dnešní vzhled jednoduché barokní stavby pochází z let 1776 – 1784. Kostel byl založen ve středověku. Uchovává významná umělecká díla. Pozdně gotická dřevěná skupina „Kladení do hrobu“ pochází z 1. třetiny 16. stol.Renesanční kovovou lampu věčného světla, pozlacenou křtitelnici a další předměty věnovali Hynek Brtnický z Valdštejna a Kateřina Zajímačka z Kunštátu v letech 1573 až 1596. Významné jsou také kostelní obrazy a sochy, zejména Pieta z roku 1718 a Anděl Strážce z roku 1715, řezbářské práce brtnického sochaře Davida Liparta. Farní kostel uchovává ostatky neznámého prvokřesťanského mučedníka, nazývaného sv. Fidelius. Do Brtnice byly přeneseny z Říma r. 1732.

Hoffmannův dům

Nárožní dům východní fronty hlavního náměstí je jedním z dokladů středověkého vývoje městské zástavby. Z renesančního období se zachovaly hřebínkové klenby. Jeho podobu určilo několik barokních přestaveb. Dům patřil více než dvě stě let patricijské rodině Hoffmannů, majitelů továrny na kartouny a místních starostů. Je rodným domem architekta Josefa Hoffmanna (1870 – 1956), světově proslulé vůdčí osobnosti vídeňské secese (Jugendstilu) a tvůrce moderního designu. V budově je expozice „Josef Hoffmann“.

Hrad Rokštejn

Cílem vycházek z Brtnice bývá romantická zřícenina v říčním údolí mezi vesnicemi Panskou Lhotou a Přímělkovem. Hrad pochází z 2. pol. 13. století a po komplikovaném vývoji byl jako opěrný bod husitské šlechty jihozápadní Moravy v husitských válkách vypálen a pobořen. Ve druhé polovině 14. století byl střediskem markraběcího panství a správy v regionu. Hrad patří svým složitým stavebním vývojem mezi důležité památky středověké architektury 13. – 15. století. V letním i zimním období turisté často přijíždějí autobusem z Jihlavy či Třebíče do Brtnice, poté pěšky či na běžkách putují krásným údolím říčky Brtničky po proudu asi 8 km na Rokštejn. Pak lze přejít asi 2 km na železniční zastávku Přímělkov nebo Dolní Smrčné a odjet dráhou zpět do okresního či krajského města. Trasy jsou označené turistickými značkami.

Mosty a jejich sochy

Ve scenérii Brtnice se nevšedně uplatňuje říčka Brtnička. Protéká náměstím a širokým obloukem sleduje zámecký ostroh. Sochy na jejích mostech tvoří jedinečnou galerii. O vzniku a autorství soch na mostě u radnice se nezachovaly žádné doklady. Znázorňují sv. Jana Nepomuckého, sv. Rocha, sv. Františka z Pauly, sv. Jana Křtitele, sv. Floriána a sv. Jana Sarkandra. Sochy na druhém „Židovském“ mostě, který se zámkem v pozadí tvoří „Brtnické Hradčany“, jsou naopak datovány a autorsky určeny jednoznačně. V letech 1715 – 1718 je vytvořil brtnický sochař David Lipart. Oblouk mostu nese bl. Juliánu, Pietu, sv. Antonína Paduánského, sv. Judu Tadeáše, sv. Šebestiána a sv. Jana Nepomuckého. Autorem je brtnický sochař David Lipart, žijící v Brtnici v letech 1715 – 1718. Šest raně barokních sloupů s postavami světců dodává tichým zákoutím Brtnice jedinečný ráz. Před někdejší Mariánskou kaplí nese sloup sochu sv. Josefa (1661), druhý na Horním městě sv. Antonína Paduánského (1666). Třetí – se sv. Rochem (1661) stojí při silnici na Třebíč. Dva další sloupy se nacházejí v areálu zámku: před vchodem z aleje sv. Tomáš Aquinský a na prvním zámeckém nádvoří sloup s Madonou. (Oba po polovině 17. stol.) Poslední, lidově zvaný „sv. Václav“ při silnici do Jihlavy je sv. Leopold (1676). Autorství votivních sloupů není doloženo.